Divka je velmi hezká
a jde, hledicí pod nohy,
eremita Gloria1 zpívá
Pro skály a pro kameny.
Divka má skládací nůž
a (pořad) kropi ho slezy,
eremita mlůvi do vlků
uprostřed hory zavřených.
Dívka má bosé nohy
a kopřiva jí je ořezla,
eremita na růžencí
dny nalezené počítá.
Divka sedi na (řeky) břehu
a svoje vlasy trefí,
eremita pije vodu
z potoků bolesti.
Dívka právě usina
aby sníla o první lásce, starověké lásce,
eremita vezme kámen
a bíje silně v srdce, zvoní jeho srdce
ale nebe zůstava němé.
Divka je celá pobledlá,
nižé zamlží se nebe,
na svým těle eremita
zbíra květy měsice.
Divka výkřikne jmeno
najednou se probudí, a dívá se mu do obličeje;
eremita neodpovida
hlavu pomalu skloní, a skryje obličej.
Divka otevře nůž
a ponoří ho v hrudi,
eremita zbíra klasy
a rozpustí je na posteli.
Divka letí k obloze
k nejjasnějšimu mraku,
eremita zapalí oheň
a osvicí ho plamen.
Ale déšť potlačuje oheň
v chladné a černé noci,
eremita pod nebem holým
lmodlidbu volá hlasitě.
1. Sláva Otcí https://cs.wikipedia.org/wiki/Sl%C3%A1va_Otci