La bohème [Czech] Já se vrátím

Tulák má v poli stoh,

pak jen pár bosých noh,

já vím, co mu zbývá.

Na slámě tiše snít,

za obzor pěšky jít,

on si přesto zpívá.

Je to neznaboh,

jak by se modlit moh,

on si pořád jen zpívá,

že doma na stráni

se vítr prohání

a že tam voní hloh.

Já se vrátím, já se vrátím,

když srdce mám, kompas i krám.

Já se vrátím, já se vrátím,

na cestu k vám se ráda dám.

Kolik let odsedět,

čtyři, tři nebo pět,

ještě vězni zbývá?

Chleba kus, vody džbán,

na řetěz upoután,

on si přesto zpívá.

Chtěl by povědět

několik všedních vět,

když se ven oknem dívá.

Oázou na poušti je ten,

kdo odpouští,

co světem stojí svět.

Já se vrátím, já se vrátím,

i když se ptám, kam jíti mám.

Já se vrátím, já se vrátím

jak racek bílý k písčinám.

V období dětských her

hraje se vždycky fér,

dětství je voda živá.

Nikdo nám nebrání

nabrat ji do dlaní,

čas je liška lstivá.

Nemá charakter,

hraj dej nebo ber,

a tak nám už jen zbývá

pustit film pozpátku,

jít hledat pohádku

na místa dětských her.

Já se vrátím, já se vrátím

do dětských snů a k dětským hrám.

Já se vrátím, já se vrátím,

já cestu zpátky dávno znám.

Dala jsem na pospas

pohledy, gesta, hlas,

jsem už jen napůl živá.

Osudem zkoušená,

samotou zkroušená,

tak to už někdy bývá.

A jak běží čas,

zdá se mi, že se zas

nade mnou rozednívá.

Jen refrén ohraný

sype sůl do rány

a pálí jako ďas.

A já se vrátím, já se vrátím,

co bude dál, zpaměti znám.

Já se vrátím, já se vrátím

jak ten, kdo dlouho zůstal spát.