Sundáváš si večerní šaty
a stojíš čelem ke stěně.
A já vidím čerstvé jizvy
na hladkých, jak samet, zádech.
Chce se mi plakat bolestí
nebo se zapomenout ve snu,
kde jsou tvá křídla,
které se mi líbily?
Kde jsou tvá křídla,
které se mi líbily?
Kde jsou tvá křídla,
které se mi líbily?
Dřív jsme mívali čas,
teď máme na práci
dokazovat, že silní požírají slabší,
dokazovat, že saze jsou bílé.
Všichni jsme ztratilo něco
na téhle šílené válce.
Mimochodem, kde jsou tvá křídla,
které se mi líbily?
Kde jsou tvá křídla,
které se mi líbily?
Kde jsou tvá křídla,
které se mi líbily?
Neptám se, kolik máš peněz,
neptám se, kolik mužů.
Vidím, že se bojíš otevřených oken
a nejvyšších pater.
A jestli zítra začne požár
a celá budova bude v plamenech,
zahyneme bez těch křídel,
které se mi líbily.