Kdo ví kolikrát
na tebe před druhými nadávám
jako bych sám sebe dobře neznal
Ale pořád jsi tu, putuješ mou krví,
předstírám, že to přešlo,
pod fasádou jsem však zraněný...
Rozum neposlouchám, dopřávám ti všechno
pořád ti píšu,
nikoho se neptám, žiju jak umím
sotva dýchám...
Jako kořen plevele mi v duši poutáš
olověnou bolest, procházíš celým mým tělem
Nemůžu ani žít svůj život
nedovolíš mi ani..ani přežít...
Kdo ví kolikrát
vymažu tvé jméno
a pak si povzdechnu, není mi dobře
Ale pořád jsi tu, putuješ mou krví,
předstírám, že to přešlo,
pod fasádou jsem však zraněný...
Vzhůru čekám každý boží den,
pořád hlídám,
a není okno, do kterého bych se nepodíval
Oči tě pořád hledají...