Znám tvé kroky, teď bezhlavě spěcháš
kam se neptám, protože když se zeptám, ty mlčíš
a je stále těžší odloučit se od tebe a tvého těla
stále méně tě poznávám, ale takhle jsem to nechtěla
Jako bych tě druhým kradla jen pro sebe
Ať tě nechají ať na tebe nesahají
nejhůř otrávím krev i duši když tě raním
a opět to všechno přehlížím zatímco se před tebou chráním
Nekaž mi den nikdy mi nebylo hůř
tys nežil sám ve zlaté pavučině
jako já, život mě váže k tobě
Jestlipak to všechno bude někdy lehčí či těžší, ej
Když jednou klidně dáš celý náš život v sázku
Jako bychom nikdy neřekli "dokud nás smrt nerozdělí"
Nekaž mi den nikdy mi nebylo hůř
tys nežil sám ve zlaté pavučině
jako já,
jako já