Vypínám televizi, píšu tobě dopis,
O tom, že už se dál nemůžu dívat na tuhle výmět,
O tom, že už nemám síly,
O tom, že jsem se málem napil, ale nezapomněl tebe.
O tom, že telefon zvonil, chtěl, abych vstal,
oblékl se a šel, a přesněji, běžel,
ale já ho poslal k čertům.
Řekl jsem, že jsem nemocen a unaven, a tuhle noc nespal.
Čekám na odpověď, už není naděje,
Brzy skončí léto.
A počasí se vydařilo - prší už čtvrtý den,
i když v rádiu tvrdili, že horko bude i ve stínu,
no, popravdě, v tom stínu, co jsem já,
je zatím sucho a teplo - ale obávám se zatím...
A dny jdou frontami - den jíme, tři dny pijeme,
a vůbec žijeme si vesele, i když za okny prší,
magnetofon se porouchal,
sedím si v tichu, a jsem tomu docela rád.
Čekám na odpověď, už není naděje,
Brzy skončí léto.
Za okny se staví, pracuje jeřáb,
a pátý rok je zavřena restaurace za rohem,
a na stole stojí baňka,
a v baňce tulipány a na okně sklenice,
a takhle jde rok po roku, tak i život projde,
a posté máslem dolů spadne sendvič,
ale možná bude snad den,
snad bude aspoň hodina, kdy se nám poštěstí.
Čekám na odpověď, už není naděje,
Brzy skončí léto.