Cituprázdné století
a všechno má řád.
Věrnost láska objetí,
se vzdávají vlád.
Náš kód je dán,
schází mi v něm
nádech vlídných rán.
Zas úsvit světem hnul,
nehybný je jen pro nás.
Je čtvrt anebo půl?
Chci hodiny zmást.
Snad zdáš se mi, zdáš,
nepospíchej,
zastavím ten čas.
Když muž se ženou snídá
a vychládá žár, než se den rozhostí;
když muž se ženou snídá,
noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností.
Když muž se ženou snídá…
Svět se vytrh' z opratí,
má zběsilý cval
a my stále na tratích
se míjíme dál.
Náš kód je dán,
schází mi v něm
nádech vlídných rán.
Už svítá a je kvap
něha v čase minulém.
Den na plyn prudce šláp',
sním v údolí tvém.
Snad zdáš se mi, zdáš,
nepospíchej,
zastavím ten čas.
Když muž se ženou snídá
a vychládá žár, než se den rozhostí;
když muž se ženou snídá,
noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností.
Když muž se ženou snídá…
Když muž se ženou snídá
a vychládá žár, než se den rozhostí;
když muž se ženou snídá,
noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností.
Když muž se ženou snídá
a vychládá žár, než se den rozhostí.