Mraky obarvené smutnou černou
Ostýchavý déšť pláče kvůli nám dvěma
Moje naděje zchřadla, čas utíká
Odloučení - je panem, a my zamilované jsme jeho služebnicí
Tvoje ruce zvadlý na mých dlaních
To byl zraněný plachý pták
On usilovně se snažil odletět z lásky, která skončila
„S pánem bohem“ chtěl bych mu říct,
Ale v krku mám chomáč (knedlík), ztratil jsem všechna slova
Už nikoho více nebudu milovat
Protože moje srdce je z mého těla ztracené
Z bílých nebes sestoupí andělé
Oni tě chrání; modlitby, přání
A já jsem v daleké cizině vášně
Každý den zahaluji se do touhy po tobě
Jsme jako nedokončený příběh
Každý jde svou vlastní cestou
Takový je život
Odletěla jsi do dálky jako toulavý (zbloudilý) vítr
A s touto bledou ránou i nadále budu žít svůj život
Pokud je to život!
Večer jsme každý někde jinde
Probouzíme se též samostatně(každý sám někde jinde)
Chyby považujeme za lásku
Budeme marně hledat útěchu v jiných (lidech)
A tajně skrývat bolest
Vím, že tak je to vždycky
To nejkrásnější místo nechávám pro vzpomínky (na tebe)
V zahradě mého srdce se stala krádež
Se smutkem na každém mém vlásku
Se sluncem, které se zmenšuje na mých očích
Já pořád čekám na tebe v tomto městě
S myšlenkou, že jednoho dne se vrátíš
Hej, drahá dávej si na sebe pozor
Dávejte na sebe pozor moje nejmilovanější!