Telegram s adresou svět,
píšu v něm pět vlídných vět... jedné dívce.
Kdopak ví kam jej zítra pošta doručí
a kolik náhod mu poručí.
Chtěl bych jen vidět zář očí, které budou jej číst.
Refrén:
A šel bych cestou prašnou, co nikdo nezměří,
sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří,
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist:
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
Já nechal všechna okna dokořán
a díval se na svět ze všech stran... jak se koulí.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme.
Snad adresu najde toto poselství mé.
Ref.
Odmítli můj telegram
a řekli, že poslat jej není kam... adresa schází.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme.
Snad adresu najde poselství.
Ref.
Bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.