Když jsem já byl tenkrát kluk,
to zněly písně líp a sladší měly zvuk.
A hráli jsme je tak, co stačil dech a hlas,
já tehdy ještě žák - v ten požehnanej čas.
To ryby braly víc, byl veselejší smích
a v létě větší hic a v zimě čistší sníh.
I stromy rostly vejš - k těm bílejm kadeřím
a v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím.
Když jsem já byl tenkrát kluk,
to žily písně dýl a sladší měly zvuk
i řeky byly čistý, tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.
A delší bejval den a závaznější slib
a ruce krásných žen mě hladívaly líp.
A kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda, že jsem, co jsem a kluk, že jsem už byl.
Když jsem já byl tenkrát kluk,
svět na dlani jsem měl a v očích hejno sluk,
i k nebi měl jsem blíž, než hvězdář, nebo kněz,
co dneska, co Ty víš, jak tehdy voněl bez!
Když jsem já byl tenkrát kluk,
to žily písně dýl a sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý, tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.
A delší bejval den a závaznější slib
a ruce krásných žen mě hladívaly líp.
A kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl
Škoda, že jsem, co jsem a kluk, že jsem už byl!