Včera v noci se mi zdálo,
že nám chybělo jen málo.
Že jsme padali ze skály
hluboko dolů.
Větví se chytali a padali znovu.
A při tom pádu jsme se drželi za ruce.
A i když moje duše propadla panice.
Ten pohled do tvých očí,
dává mi odvahu žít.
Žít.
[Refrén:]
Dáváš mi křídla, když se řítím dolů.
Držíš mě za ruce, když stojím na vrcholu.
Líbáš mé závratě, pevně je za opratě držíš.
Všechno je lepší, když my dva jsme spolu.
Ty dokončil mou smutnou kapitolu.
Tvá slova básně jsou, rýmy se milujou,
V souvětí.
Dneska ráno se mi zdálo,
že lásky na světě je málo.
Už se nezdraví, neprosí,
Každej se skrývá,
Jako by lidskost byla neznámá síla.
A proto díky Bohu, našla jsem unikát.
Ne, nejsme stoprocentní
Přesně tak akorát.
Tvůj pohled do mých očí dává mi odvahu žít.
Odvahu žít.
[Refrén:]
Dáváš mi křídla, když se řítím dolů.
Držíš mě za ruce, když stojím na vrcholu.
Líbáš mé závratě, pevně je za opratě držíš.
Všechno je lepší, když my dva jsme spolu.
Ty dokončil mou smutnou kapitolu.
Tvá slova básně jsou, rýmy se milujou,
V souvětí.
Co já bych bez tebe?
Dýchám i ve vzduchoprázdnu.
Díky tobě dýchám i ve vzduchoprázdnu.
[Refrén:]
Dáváš mi křídla, když se řítím dolů.
Držíš mě za ruce, když stojím na vrcholu.
Líbáš mé závratě, pevně je za opratě držíš.
Všechno je lepší, když my dva jsme spolu.
Ty dokončil mou smutnou kapitolu.
Tvá slova básně jsou, rýmy se milujou,
V souvětí.
Dáváš mi křídla, když se řítím dolů.
Držíš mě za ruce, když stojím na vrcholu.
Líbáš mé závratě, pevně je za opratě držíš.
Na modro maluješ mé šedý nebe.
Nejlepší na světě je místo vedle tebe.
Strach měníš v naději.
Dáváš mi odvahu žít.
Co já bych bez tebe?