Stanislav:
Je těžké brát věci tak, jaké jsou,
jenomže jinak to nejde.
Stanislav, Petr:
Je těžké smířit se s tím, že už dál
ani zpět není kam,
že už ty chvíle jsou ty tam.
Hana:
Já vím, že mám věci brát tak, jak jsou,
protože jinak to nejde.
Já vím, že tím nezměním vůbec nic,
přesto dál, dál se ptám,
proč to mám chápat právě já.
Petr:
Spousty nápadů a přání každý má,
jen to své víc už vůbec nevnímá.
V těchle úvahách se nepočítá,
když nevyjdou, že klidně jdou dny dál.
Hana:
Žádný zázrak, já si přála jediné
cítit lásku dřív, než sen se rozplyne,
jenže náhle tady zůstávám
a dál se ptám, proč se s tím smířit mám.
Všichni:
Je těžké brát věci tak, jaké jsou,
jenomže jinak to nejde.
Je těžké smířit se s tím, že už dál
ani zpět není kam,
že už ty chvíle jsou ty tam.
Stanislav:
Čím se láska, co už není utěší?
V téhle chvíli radit je to nejtěžší.
Teď, když pokojem jen vzpomínky jdou,
co dá se říct, když slova prázdná jsou?
Všichni:
Je těžké brát věci tak, jaké jsou,
jenomže jinak to nejde.
Je těžké smířit se s tím, že už dál
ani zpět není kam,
že už ty chvíle jsou ty tam.
Je těžké brát věci tak, jaké jsou,
protože jinak to nejde.
Je těžké smířit se s tím, že už dál
ani zpět není kam,
že už ty chvíle jsou ty tam.