Noc jako sluj, vteřin šest do svítání,
pysk zpocený, vyzývá podsvětí:
"Ó ďáble můj, mrtvo jest slitování,
snad zisk splacený zradu mou posvětí."
Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání,
mříž u stěny, sedlá krev na rukou,
král bez šatů, připraven k uvítání.
Hle - kříž dřevěný s trnovou parukou!
Jidáši, k čemu výčitky svědomí?
Jidáši, k čemu tohleto smetí?
Farizei nikdy rukama nelomí,
pro něho - účel prostředky světí.
Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti,
hlas zchraptělý do pekel neletí,
stín provazů, jako dar plný zášti,
pro vás, dospělí tohoto století.
Jidáši, dnes jsi důstojným občanem,
s mincemi nemáš nijaké viny,
zítra zas třicet stříbrných dostanem,
vždyť když ne my - tedy zradí ho jiný!