Jezabel

Jezabel!

Kde vzal se v tobě ten žár, kdo dal tvým bokům tvar?

Ďábel sám stvořil tě z požárů.

V tvých očích jsou roje včel, ó, Jezabel,

ďábel sám, chopil tě do spárů.

Kdo ve tvých ňadrech dlí pomstou posedlý,

kdo v tvé kráse skrývá se ?

Ďá-a-á-ábel sám, Jezebel, já tě znám !

Vtělil se v duši tvou jak hrůza před bitvou

ďábel sám, strůjce všech nesvárů.

Pán všech pekel jednou za sto let se na svět rozvzteklí,

a proto anděl vzlét, a proto anděl vzlét z předpeklí.

Hříšný anděl ztratil z křídel třpyt a nemá svatozář,

však co mu nelze vzít, ach, co mu nelze vzít, tvou tvář.

Jeze-bé-e-e-e-el!

V tvých loktech je můj ráj

a o mou duši hraj, ať v tvé kráse

skrývá se ďá-a-á-á-bel sám,

Jezebel, já tě znám!

I když už jasně vím, že lidstvu kouzlem tvým

ďábel sám splácí dluh, jsi můj bůh!

Jezebel, Jezebel, Jezebé-é-e-el!