Má švih, má šarm,
no a já ji znám.
Má hezký úsměv a svůdný krok,
a tak jsem ji znát chtěl víc.
Má tam i tam, co mám rád
a ne sám.
Nohy má dlouhý jako přestupný rok,
a tak jsem jí šel říct:
Věř mi já Tě budu mít rád
nejpozděj už za malou chvíli.
Prý bych měl snad pozor si dát
a žít jen tak, jak se dá.
To pak už nebudu já.
Máš tu čest,
že mě můžeš svést
a být má.
Má švih, má šarm,
no a já ji mám.
Máme se rádi už víc než rok
a nechybí nám teď nic.
Ale vím,
když čas rozdělí i nás,
nedám si prášky ani do hlavy brok
a jiné zas půjdu říct…
Věř mi, já Tě budu mít rád,
nejpozděj už za malou chvíli.
Prý bych měl snad pozor si dát
a žít jen tak, jak se dá.
To pak už nebudu já.
Máš tu čest,
že mě můžeš svést
a být má.
Tohle já jsem jí říkal vážně.
Zaplakal zas i můj anděl strážnej.
Kam se to řítím?
Kdy já už zmoudřím?
Do smrti né a pak co dál?
Pak budu v pekle či v bájném ráji,
kouknu se,jestli tam dívky mají.
A kdo mě zná,
ten už rozpozná,
co já i tam bych si dávno přál
nejvíc přál.
Věř mi já Tě budu mít rád
nejpozděj už za malou chvíli.
Prý bych měl snad pozor si dát
a žít jen tak, jak se dá.
To pak už nebudu já.
Máš tu čest,
že mě můžeš svést
a být má…