Jak to začalo — neměli jsme nic,
ale byli jsme spolu,
ty a já a nikdo víc.
A ty ses ptala: „Co bude dál?“
„Co podniknout? Co ne?“
A já jen krčel rameny
a myslel jsem si své…
Jednou je hůř, jednou je líp,
život tě nejednou povznes i skříp.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné — táhnout to dál.
Tak zatím, co ostatní se hnali vejš a vpřed,
tak já ti ležel u nohou a v očích ti čet.
Zlobila ses, že ničím nejsem!
Jak tě uživím, co s tím?
A já jen krčel rameny
a myslel jsem, že vím…
Jednou je hůř, jednou je líp,
život tě nejednou povznes i skříp.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné — táhnout to dál.
A teď jsem jak ti ostatní,
všechno mám, jsem dříč,
zasloužím si tvou pochvalu,
jenže ty jsi pryč!
Jen bych rád věděl — jsi šťastná či ne?
Vidím, jak krčíš rameny a já vím své…
Jednou je hůř, jednou je líp,
život tě nejednou povznes i skříp.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné — táhnout to dál.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné — táhnout to dál!