Jako starý strom
usychám trošku,
ač to není v tom,
že bych snad stará byla,
trochu chybí síla,
míza, krev.
Radost a vztek,
chybí snad nějaký lék.
Jako starý strom
usychám.
Jako starý strom
přeju si vždycky,
jak uslyším hrom,
abych shořela celá
a do popela
aby už jen vítr dých'.
K nebi mě zdvih'
a zbavil těch chmur a snů zlých.
Jako starý strom
usychám.
Ó, Bože, kdybych
tak místo rukou měla
větve, ze kterých
by něčí ruka chtěla
utrhnout si ze mě,
jen kousíček ze mě,
pak bych snad konečně…
Jako starý strom
usychám.
Jako starý strom
usychám trošku
a je to asi v tom,
má ruka větví není,
na mé pohlazení
nečeká už ani pes.
Tedy prosím o rychlý řez,
o rychlý řez
a raději ještě dnes…