Těžkosti, zmatky a osudové zvraty,
pokrývá velkolepý, osamělý prach.
Nové a nové opakování absurdity
Lhostejné loučení přináší strach.
Pocit hořkosti přináší strádání,
milostné soužení zoufalství.
Láska je trnová koruna, proč snášíme tu bolest?
Jako síť vinic jsou cesty paměti,
probudí povzdech naší lítosti.
Dovol mi nést korunu, kterou jsi mi dala,
jak prastará socha z muzea.
Těžkosti, zmatky a osudové zvraty,
pokrývá velkolepý, osamělý prach.
Nové a nové opakování absurdity
Všední, lhostejné loučení přináší strach.
Pocit hořkosti přináší strádání,
milostné soužení zoufalství.
Láska je trnová koruna, proč snášíme tu bolest?
Jako síť vinic jsou cesty paměti,
probudí povzdech naší lítosti.
Dovol mi nést korunu, kterou jsi mi dala,
jak prastará socha z muzea.
Dávám ti chlad sněhové vločky včerejší noci,
dávám ti dlouhé loučení.
Dávám ti touhu, co všecko pokrývá,
jako třpytivý, bezvýznamný, krásný prach.
Pocit hořkosti přináší strádání,
milostné soužení zoufalství.
Láska je trnová koruna, proč snášíme tu bolest?
Jako síť vinic jsou cesty paměti,
probudí povzdech naší lítosti.
Dovol mi nést korunu, kterou jsi mi dala,
ve stínu nádhery leží opuštěná láska.