Vesnice hoří, nocí jdu sám
zkrátím si cestu přes pole, lán
obklopen dýmem, na konci sil
ač smysl neznám, jasný mám cíl.
Vědomí ztrácím a přece bdím
vede mě ďábel, tam dolů - k svým.
Snad jsem již mrtev pro tento svět
Satan však sílu vrací mi zpět.
Konečně vidím pekelný chřtán
do žhavých temnot vřele jsem zván.
S tělem již nehmotným přícházím blíž,
za mnou se zavírá železná mříž.
Jáma pekel, stokrát prokletá
Jáma pekel...
Jáma pekel, krví zalitá
Jáma pekel...
Teď sloužím ďáblu, smrtí a zlem
roznáším zkázu, jsem démonem.
V každém stavení černý oltář
na každém obraze je moje tvář.
S hrozivým smíchem vracím se sem
příznivci ďábla padaj na zem.
Černá je touha, bledá však krev
kdo není vyvolen, sklidí můj hněv,
Marně se pachtí, modlí a sní
démonem stát se ne každý smí.
Posedlí vztekem vesnici boří,
marně vše dělají, marně stoh hoří!
Jáma pekel, stokrát prokletá
Jáma pekel...
Jáma pekel, krví zalitá
Jáma pekel...
Jáma pekel, stokrát prokletá
Jáma pekel...
Jáma pekel, krví zalitá
Jáma pekel...