Od neděle k středám
věčně věků hledám
cíl,
s buzolou a mapou
nohy moje šlapou
hlínou.
Bez hole i s holí
šlapu po okolí
jíl,
dnem i nocí temnou,
kéž bys ty už se mnou,
kéž bys, hochu, se mnou byl.
Jé, šla jsem kolem klasů,
vánek do mých vlasů
vál,
trávou jsem šla měkkou,
brodila se řekou
línou.
Dám teď sbohem brodům,
půjdu zase o dům
dál.
Mám krev neposednou,
kéž bys, hochu, jednou,
kéž bys ty mě jednou znal.
Já jsem tvá neznámá,
která v povzdálí zatím otálí.
Já jsem tvá neznámá,
se mnou počítej, stačí chtít –
nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá neznámá,
která možná má s tebou žít.
Nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá neznámá,
která možná má s tebou žít.
Touhou věčně veden
i ty hledáš jeden
cíl,
s buzolou a mapou
nohy tvoje šlapou
hlínou.
Bez hole i s holí
šlapeš po okolí
jíl.
Jdeš i nocí temnou,
jen abys už se mnou,
jen abys už se mnou byl.
Jé, to mě vlastně těší,
že ten život pěší
znáš.
Sám jdeš za svou Mekkou
úvozem i řekou
línou.
Málo všechno platný,
máš to zatím špatný,
máš.
Vím, že ti to nedá –
najde ten, kdo hledá,
tak se, hochu, bledá, snaž.
Já jsem tvá neznámá,
která v povzdálí zatím otálí.
Já jsem tvá neznámá,
se mnou počítej, stačí chtít –
nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá neznámá,
která možná má s tebou žít.
Nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá neznámá,
která možná má s tebou žít.
Já jsem tvá neznámá,
která v povzdálí zatím otálí.
Já jsem tvá neznámá,
se mnou počítej, stačí chtít –
nosíš mě ve svým vědomí,
i když dnes neznáš jméno mý.
Já jsem tvá neznámá,
která možná má s tebou žít.