A po večeři řekl,
zajdu si ještě pro cigarety,
ona za ním zavolala vezmi si klíče,
já se mezitím podívám na malou,
zavřel dveře, šel mlčky ven,
na neonově světlé schodiště,
bylo cítit voskem na podlahu a šosáctvím.
A na schodech si pomyslel, co si takhle někam vyjet,
člověk by musel prostě odejít
navždy,
navždy...
Ještě nikdy jsem nebyl v New Yorku,
ještě nikdy jsem nebyl na Havaji,
nikdy jsem nešel San Franciskem v roztrhaných džínách,
Ještě nikdy jsem nebyl v New Yorku,
ještě nikdy jsem nebyl správně volný,
jednou se zbláznit a utéct před všemi povinnostmi.
A když stál venku na ulici,
napadlo ho, že má u sebe skoro všechno,
pas, eurošeky a trochu peněz,
možná poletí ještě dnes večer nějaké letadlo.
Mohl by si vzít taxi tam na rohu,
nebo stopnout auto a prostě pryč,
touha v něm se zase probudila,
ještě jednou být plný snů,
osvobodit se ze zdejšího sevření,
přemýšlel o svém útěku,
o svém útěku...
Ještě nikdy jsem nebyl v New Yorku,
ještě nikdy jsem nebyl na Havaji,
nikdy jsem nešel San Franciskem v roztrhaných džínách,
Ještě nikdy jsem nebyl v New Yorku,
ještě nikdy jsem nebyl správně volný,
jednou se zbláznit a utéct před všemi povinnostmi.
Potom schoval cigarety
a šel jakoby samozřejmě domů,
schodištěm s leštěnkou na podlahu a šosáctvím,
žena volala "člověče, kde jen vězíš,
Dalli-Dalli zrovna začíná,"
zeptala se "stalo se něco?"
"Ne, co by se mělo stát?"
Ještě nikdy jsem nebyl v New Yorku,
ještě nikdy jsem nebyl na Havaji,
nikdy jsem nešel San Franciskem v roztrhaných džínách,
Ještě nikdy jsem nebyl v New Yorku,
ještě nikdy jsem nebyl správně volný,
jednou se zbláznit a utéct před všemi povinnostmi.