Tento park, ty domy a staré ulice, po kterých jsem chodila.
Vše milované zůstane zde.
Kdy se ale vrátím?
Můj přítel bude mít svatbu, děti, domov...
To zní skvěle, dobře naplánovaně a moudře,
neočekávajíc překvapení.
Říkám si, že je to děsivé.
Odejít teď. Je to správné?
Říkám si, že mě to děsí.
Ale kdo ksakru jsem, že to aspoň nezkusím?
Nejsem zbabělá.
Ó ne, budu mít jen
jednu šanci za život.
Ano, chopím se jí. Nic se nepokazí.
Moji přátelé a moje rodina, tohle nudné městečko,
autobusy, které mi ujely, kluky, které jsem políbila,
vše staré a známé.
Říkám si, že je to děsivé.
Odejít teď. Je to správné?
Říkám si, že mě to děsí.
Ale kdo ksakru jsem, že to aspoň nezkusím?
Nejsem zbabělá.
Ó ne, budu mít jen
jednu šanci za život.
Ano, chopím se jí...
Ano, chopím se jí. Nic se nepokazí.