Nemůžu uvěřit,
že jsi to opravdu ty.
Vypadáš pořád stejně jako dřív.
Co jsi dělala celou tu dobu?
Neřekneš mi, co jsi zažil?
Možná,
jestli
chceš,
můžeme si chvíli povídat.
Prach na tanečním parketu se nikdy neusadí,
neklidné nohy, ještě si vzpomínám,
jak jsme tančili v těsné blízkosti ve tmě.
Ó ta hudba, to kouzlo, to vzrušení!
Musel jsem být z toho okamžiku úplně pryč,
propásl jsem možnost tě získat,
a teď vím, teď vím, teď vím,
měl jsem tě doprovodit domů.
Je to tak přirozené a zdá se, že to tak má být.
Od té noci tehdy jsem na tebe ani na chvíli nezapomněla.
I když jsme si zkoušeli dát sbohem,
některé zážitky se člověku vrací
celý život,
po celý život...
Prach na tanečním parketu...
Padá sníh, pouliční lampy malují tvou tvář.
Usmějeme se a řekneme, měj se, brzy se zase uvidíme.
Možná, jestli chceš,
se brzy zase uvidíme.
Prach na tanečním parketu...