Zimní den
V hlubokém a temném Prosinci
Jsem osamocen,
dívám se z okna na ulice pode mnou
Na čerstvě napadaný závoj sněhu
Jsem skála, jsem ostrov.
Vystavěl jsem stěny
Pevnost hlubokou a ohromnou
Nikdo nemůže proniknout
Nepotřebuji přátelství, přátelství přináší bolest
Co nemám rád je smích a líska
Jsem skála, jsem ostrov.
Nemluv o lásce,
Ale už jsem ta slova slyšel;
dřímají v mé pamětí.
Nebudu narušovat spánek pocitů, které zesnuli
Kdybych nikdy nemiloval, nikdy bych neplakal
Jsem skála, jsem ostrov.
Mám své knihy
A mou poezii, které mě ochrání
Jsem chráněn svým brněním
Schovávajíc se ve svém pokoji, v bezpečí lůna
Nikoho se nedotýkám a nikdo se nedotýká mě.
Jsem skála, jsem ostrov.
A skála necítí žádnou bolest,
a ostrov nikdy nepláče.