Možná jsem blázen,
možná jsem zaslepený,
když si myslím, že umím chápat
a vidět, co je v pozadí,
dokázat to však nemám,
tak se možná jen obelhávám.
Ale já jsem přece jen člověk,
já jsem přece jen člověk,
tak mě neobviňuj,
tak mě neobviňuj.
Podívej se do zrcadla,
no co tam vidíš?
Vídíš to zřetelněji
nebo si iluze jen děláš
o tom, za co se sám máš?
Protože já jsem přece jen člověk,
já jsem přece jen člověk,
tak mě neobviňuj,
tak mě neobviňuj.
Někteří lidé mají fakt vážné potíže,
někteří lidé mají neštěstí,
někteří lidé si myslí, že je vyřešíme,
Panebože, na nebi!
Já jsem přece jen člověk,
já jsem přece jen člověk,
tak mě neobviňuj,
tak mě neobviňuj.
Neptej se, co si myslím,
neptej se, jinak bych lhal,
prosil pak o odpuštění,
že jsem tě rozplakal,
že jsem tě rozplakal.
Protože já jsem přece jen člověk,
já jsem přece jen člověk,
tak mě neobviňuj,
tak mě neobviňuj.
Někteří lidé mají fakt vážné potíže,
někteří lidé mají neštěstí,
někteří lidé si myslí, že je vyřešíme,
Panebože, na nebi!
Já jsem přece jen člověk,
já jsem přece jen člověk,
tak mě neobviňuj,
tak mě neobviňuj.
Jsem jenom člověk,
tak dělám chyby,
jsem jenom člověk,
tak jen za tohle to,
mě můžeš obvinit,
tak mě neobviňuj.
Protože nejsem prorok ani mesiáš,
měl by ses jít porozhlédnout někam výš.
Já jsem přece jen člověk,
já jsem přece jen člověk,
tak mě neobviňuj,
tak mě neobviňuj.
Jsem jen člověk,
dělám, co umím,
jsem právě člověk,
dělám, co umím.
tak mě neobviňuj,
tak mě neobviňuj.