3. listopadu -
tak začíná dopis,
který jsem našla předevčírem.
Přeroste, jak jsem předpokládala,
v důvěrně známou noční můru?
Zmocňuje se mě zoufalství,
protože ona dostala, co chtěla.
Říjen -
tak náhlý a studený,
když mráz právě přemohl noc.
Možná to byla ta procházka
podél pobřeží
v nelítostné bouři,
co mě dalo dohromady
a dalo mi sílu.
Ale ona dostala, co chtěla.
Jestli tě ještě jednou
uvidím s tou ženou,
ujišťuji tě,
že to bude naposled.
A pak už mě nikdy neuvidíš.
Stojím si za každým slovem -
to je všechno, co jsem chtěla říct.
Mohla bych souhlasit s myšlenkou,
že jsme stvořeni jeden pro druhého,
ale probouzím se v prázdnotě
někdy studené tak,
jako modré listopadové dny venku.
Myslíš, že je to dobře?
Dostal jsi, co jsi chtěl?
Jestli tě ještě jednou…
Proč vypadáš tak raněný?
Možná jsi vůbec nečekal,
že udělám tak pevné rozhodnutí,
i když všechno vyjde najevo.
Ale pro mě je konec
jen začátkem něčeho nového -
s tebou nebo bez tebe.
Jestli tě ještě jednou…