Blázni, kteří nerozumějí.
Legenda vypráví,
že jedna cikánka
prosila Lunu
až do rána
prosila s pláčem
až do úsvitu dne
aby se vdala za cikána.
„Budeš mít svého muže.
snědá kůže,“
z oblohy
řekla Luna v úplňku.
„Ale na oplátku chci
prvního syna,
kterého s ním budeš mít.
Ten kdo obětuje svého syna
pro to aby nebyl sám
musí velmi milovat.“
Luno, chceš být matkou,
aniž bys našla lásku,
která tě udělá ženou.
Řekni, stříbrná Luno,
co budeš dělat
s dítětem z kůže.
A-ha-ha, a-ha-ha,
Syn Luny.
Skořicovému otci
se narodil syn
bílý jako hřbet
hermelínové kožešiny,
s šedýma očima
namísto olivového –
albínské dítě měsíce.
„K čertu s jeho vzhledem!
Tohle není cikánský syn
a já nemůžu být zticha
a já nemůžu být zticha.“
Cikán se cítil zneuctěný,
šel za svou ženou,
s nožem v ruce.
„Čí je to syn?
Oklamala jsi mě.“
a smrtelně jí zranil.
Potom vyšel na horu
s dítětem v náručí
a nechal ho tam.
Luno, chceš být matkou,
aniž bys našla lásku,
která tě udělá ženou.
Řekni, stříbrná Luno,
co budeš dělat
s dítětem z kůže.
A-ha-ha, a-ha-ha,
Syn Luny.
A v ty noci
kdy je Luna úplňkem
je to proto že dítě
je v pořádku.
A když dítě pláče
měsíc ubývá
aby mělo kolébku.
A když dítě pláče
měsíc ubývá
aby mělo kolébku.