Když zazní píseň přístavů,
noc dá si závoj na hlavu
a začne žít.
Než vyjdou slunce neonů
a rosa padne do zvonů,
já musím jít.
Mám svoji šatnu zázraků,
kam v doprovodu soumraku
já vejdu dál.
Tam každý sen se dohoní
a hvězda vjede na koni,
pak začne bál.
Když Romeo tě obejme
a Puk si sedne vedle mě,
Lear ztratí řád.
Dá Hamlet hlavu do dlaní
a Othello zas přehání
svůj noční vpád.
A když tě světla uchopí,
ten svět tě vbodne na kopí.
Tam, kde jsi stál,
je moje říše beze dna.
Když chceš, tak budu princezna
a ty můj král.
Ty, Hany, teď musíš
pro lidi hrát.
Ty, Hany, se musíš
teď pro lidi smát.
A když pak potlesk utichá
a scéna teple zadýchá,
já musím vstát.
Než reflektory vychladnou,
chci chutnat chvíli záhadnou
tak častokrát.
Když hudba závěr dohraje
a poslední host z foyer
se vytratí,
já zamknu šatnu s líčidly
a den, co zmizel pod křídly,
se nevrátí.
Ty, Hany, teď musíš
pro lidi hrát.
Ty, Hany, se musíš
teď pro lidi smát.
Jednou si vyjdu z města ven
a udělám si krásný den,
kdy budu chtít já.
Vždyť vidět nikdo nemusí,
že dám si stéblo do pusy
a budu snít.
Když zazní píseň přístavů,
noc dá si závoj na hlavu
a začne žít.
Než vyjdou slunce neonů
a rosa padne do zvonů,
já musím jít.
Ty, Hany, teď musíš
pro lidi hrát.
Ty, Hany, se musíš
teď pro lidi smát.