Denní světlo se dere na svět,
já se skrývám ve stínu
a dívám se, jak prší.
Nejsi se mnou v kontaktu,
jsi mimo můj dosah.
Co můžu říct?
Nikdy jsem to takhle nechtěla.
Láska spí sama,
chladný telefon,
znám to srdce,
ano, znám tenhle druh.
Ohnivé polibky,
které šednou.
Nikdy jsem to takhle nechtěla,
vždycky jsem si přála, abys zůstal.
Odplav mou bolest,
protože jsem napůl žena, napůl stín.
Láska se stále mění se stromy,
s jarem a listím,
s mořskými vlnami.
Bouřlivější než světlo,
vítr ve tvých očích
mě svedl na scestí.
Nikdy jsem to takhle nechtěla,
vždycky jsem si přála, abys zůstal.
Ó, já tě potřebuji,
ano, já tě potřebuji,
dej mi důvod věřit.