Někde je město, tiché jak sen,
prachem po hruď zaneseno.
V pomalé říčce je voda, jak sklo,
někde je město, ve kterém je teplo,
naše daleké dětství tam proběhlo.
V noci z domu pospíchám,
na pokladně nádraží jízdenku prosím,
možná poprvé za tisíc let,
dejte do dětství jízdenku s přespáním,
tiše prodavačka odpoví: „jízdenky došly“
V tom městě pohádky žijí,
hravý vítr k sobě zve.
Tam nás občas dováděli k šílenství,
borovice se táhnou do nebe, do slunce domova.
Tam po závěji tiše šla zima.