Myslela jsem, že si zvyknu a tvá nepřítomnost mne nebude bolet
Je těžké se vzdát tvého kouzelného, zvláštního tepla
Stydím se ti říct“ vrat’se“, kvůli mým žalostným strachum
A také z pýchy, za kterou se schovávám.
Vrat‘ se, vrat‘ se, prosím vrat‘ se,
Jednou dosahní a drž mou ruku,
Stydím se a nemohu vyslovit „prosím vrat‘ se „.
Ach, kdybys jednoho dne zastesknil po mne,
Kdybys jednoho dne chtěl zadívat do mých oči,
Jednou dosahní a drž mou ruku,
Stydím se a nemohu vyslovit „prosím vrat‘ se „.
Všechno kolem mi připomína tebe, když se snažim na tebe zapomenout ,
Stydim se, že pláču nad smutnými písněmi,
Někdy přicházíš ke mne domu, jednou s kytici, jednou s přáteli,
Všechno kolem mi znovu připomína tebe.
Vrat‘ se, vrat‘ se, prosím vrat‘ se,
Jednou dosahní a drž mou ruku,
Stydím se a nemohu vyslovit „prosím vrat‘ se „.