Podívej se na sebe,
jsi dítě sousedských záletů,
můžeš chodit ve svém vězení celé dny,
ale nikam se nedostaneš.
Je to trápení,
ale záře na ostří tvé čepele
nemohla prozradit tvé čekání,
všude tě poznali.
Odvrať se,
nestydíš se jen sám za sebe,
jsi součást scény, odsouzený do pekla.
Cožpak nevidíš,
že nebudeme hrát tvé hry?
Nebudeme se tě ptát na jména
nebo na tvou minulost.
Věděl jsi,
že tvůj otec říkal, že je špatné
jenom věci nechat plynout.
To je součást našeho tajemství.
To je naše práce, víš?
Jistě souhlasíš,
že nemá smysl tě nechat jít.
Můžeme počkat na konec představení,
až se diváci vytratí.
Otoč se!
Můžeš se vysmát nepořádku ve svém pokoji,
je to noční můra, která pro tebe nikdy neskončí.
Cožpak nevidíš,
že nebudeme hrát tvé hry?
Nebudeme se tě ptát na jména
nebo na tvou minulost.
Věděl jsi,
že tvůj otec říkal, že je špatné
jenom věci nechat plynout.
To je součást našeho tajemství.
To je naše práce, víš?
Jistě souhlasíš,
že nemá smysl tě nechat jít.
Můžeme počkat na konec představení,
až se diváci vytratí.
Otoč se!
Můžeš se vysmát nepořádku ve svém pokoji,
je to noční můra, která pro tebe nikdy neskončí.
Cožpak nevidíš,
že nebudeme hrát tvé hry?
Nebudeme se tě ptát na jména
nebo na tvou minulost.
Věděl jsi,
že tvůj otec říkal, že je špatné
jenom věci nechat plynout.
To je součást našeho tajemství.