Pohleď, dno ze zlatého písku,
na něm leží moře prázdných lastur,
sen o životě na zemi se kvapem rozplývá
jako svět namalovaný akvarelem.
Přesto však není v těchto chvílích prostor pro zoufalství, protože
nejsou takové, jaké by se na první pohled mohly zdát.
Nepřete se už o to, co je správné a co nesprávné, protože
píseň naděje není nic než jeden jediný výkřik.
Modlitba za právo být milováni
bez ohledu na předešlé hříchy,
nehanobme teď jeden druhého, protože
když zemře píseň, nezvítězí nikdo.
Kdo je to?
Říkáte mi Gabriel,
jsem jezdec na bílém koni.
Zvedá se příliv,
pospěšte a stanovte směr své cesty.
Nečekejte do rozbřesku, protože
dnes slunce nevyjde, ale
nestrachujte se, vše je v pořádku,
místo něj vám na cestu posvítí měsíc.
A od zítřka až do konce časů
budou slunce i měsíc vládnout pospolu,
byla to vždy lidská ruka, ne boží vůle,
jež sťala jehňátko.
Ale pro lásku života a pro život lásky,
nechť dnes není prolita ničí krev.
Jediný způsob, jak obstát v nadcházející zkoušce,
je složit zbraně a přestat vzdorovat.