Okno je otevřené, stejně tak i dveře,
nevěděla jsem, že to ještě dělají.
Kdo věděl, že máme osm tisíc talířů na salát?
Roky jsem se toulala těmito prázdnými chodbami,
proč máme bál bez míčů?
Konečně otevírají brány.
Budou zde skuteční opravdoví živí lidé,
to bude opravdu zvláštní,
ale proč jsem tak připravená na tuto změnu?
Protože poprvé ve věčnosti
zde bude hudba a světlo,
poprvé ve věčnosti,
budu tančit celou noc.
Nevím, jestli jsem povznesená nebo nabubřelá,
ale jsem někde v té zóně.
Protože poprvé ve věčnosti,
nebudu sama.
Nemůžu se dočkat, až všechny potkám!
Co když potkám... jeho?
Dnes večer si mě představ v róbě a všechno,
přitažlivě přehozenou přes zeď,
obrázek sofistikovaného půvabu.
Najednou ho tam vidím stát,
nádherného cizince, vysokého a férového,
chci si nacpat nějakou čokoládu do své tváře.
Ale potom se budeme smát a mluvit celý večer,
což je úplně bizardní.
Nic jako ten život, co jsem doteď vedla.
Poprvé ve věčnosti,
zde bude magie a zábava.
Poprvé ve věčnosti
by si mě někdo mohl všimnout.
A já vím, že je to úplně šílené,
snít o tom, že najdu romantiku.
Ale poprvé ve věčnosti,
alespoň mám šanci.
Nevpusť je dovnitř, nenech je spatřit,
buď hodná holka, kterou vždy musíš být.
Skrývej, neciť, účastni se hry,
udělej jeden chybný pohyb a všichni se to dozví.
Ale bude to jenom dnes,
bude to jenom dnes.
Je agonie čekat,
je agonie čekat.
Řekněte strážím, ať otevřou brány!
Brány!
Poprvé ve věčnosti
Nevpusť je dovnitř, nenech je vidět.
Dostávám to, o čem sním.
Buď hodná holka, kterou vždy musíš být.
Šance změnit můj osamělý svět.
Skrývej...
Šance najít pravou lásku.
Skrývej, neciť, nenech je znát!
Já vím, že to končí zítra,
takže to musí být dnes.
Protože poprvé ve věčnosti,
poprvé ve věčnosti
mi nic nestojí v cestě!