Slyším jak se ten vlak blíží, vyjíždí ze zatáčky,
A já již nevím kdy jsem naposled viděl světlo slunce,
Jsem uvízlý ve folsomském vězení a čas se vleče pomalu,
Ale ten vlak se stále valí dále do San Antonia.
Když jsem byl jenom dítě, moje máma mi říkala: Synku,
Buď vždy hodným hochem, nikdy si nehraj s pistolemi.
Ale já jsem střelil muže v Reno, jen abych ho pozoroval umírat,
Když slyším tu píšťalu pískat, skloním hlavu a pláču.
Vsadil bych se že boháči tam jedí v nóbl jídelním voze,
Asi pijou kávu a kouří velké doutníky.
Tak já vím že jsem si to zasloužil, vím že nemohu na svobodu
Ale ti lidé jsou stále v pohybu
A to je co mě mučí...
Tak kdyby mě pustili z tohoto vězení,
Kdyby ten vlak patřil mě,
Určitě bych ho přesunul trochu dále pryč,
Daleko od folsomského vězení, to je kde bych sám chtěl pobývat
A nechal bych tu osamělou píšťalu zahánět moje blues...