Flickan och kråkan [Czech translation]

Jednoho dne jsem seděl a četl si noviny.

Byl to den jako jiný.

A já jsem přemýšlel o všech snech, které se člověku zdají

a které jeden po druhém mizí.

Pak jsem uviděl obraz dívky

s raněnou vránou v náručí,

jak běží lesem

tak rychle, jak jen dokáže.

A vlasy jí poletují, jak běží,

běží na svých hubených nožkách.

A doufá a věří, prosí a žadoní,

aby nebylo příliš pozdě.

Ta dívka je malá a její vlasy tak překrásné

a její líce jsou rudé.

A vrána je těžká a černě krákorá

a zakrátko zemře.

Ale ta dívka běží o život

raněného ptáka ve svém náručí.

Běží do bezpečí a tepla;

takového, které je opravdové a skutečné.

A běží a očí se jí lesknou,

běží na svých hubených nožkách

a ví, že to, co říkal její otec, je pravda.

Dokud je život, není pozdě.

A já jsem se začal třást úzkostí a zármutkem.

Třásl jsem se hrůzou a strachem,

protože jsem si najednou uvědomil,

že se dívám na obraz sebe sama.

Protože má naděje je raněnou vránou

a já jsem dítě, které běží

a myslí si, že mu někdo pomůže,

myslí si, že existuje někdo, kdo mu dá odpovědi.

A běžím s tlukoucím srdcem,

běžím na svých hubených nohou.

Prosím a žadoním, přestože vím,

že už je příliš pozdě.