To buď vypadal prázdně, nebo pak neobratně a velice.
Nebo si sám sobě byl mráčkem, mráčkem ve dveřích.
Škubal si své vousy, startoval svá autíčka.
A hvězdy zářily nad ním.
To hvězdy nad ním tak i létaly, jako oči.
Někdo tiše s ním šel, slyšet byly hlasy.
Šťastné lístky konstatovaly čela
a dívaly se z trolejbusů nervózně a lehce.
Někdy mizel, ale nikdo - nikdo - nevěděl,
i tak málokdy hodlal odpovídat.
A když mu bylo smutno, svojí píseň si zpíval -
o směšném nekonečném dnu:
Celý týden - nekonečný den,
a půlrok - bezhvězdná noc.
A spadl on toto léto, zeslábly trupy.
Vyzdvihly se nad krajinou - prach a nebesa.
A poté mlžný večer přinesl konec potupě.
A naprostý ohňostroj.