Slyšíš ty bubny, Fernando?
Vzpomínám na dávnou hvězdnou noc jako tuto.
V záři ohně, Fernando,
sis broukal něco pod nosem a zlehka brnkal na kytaru,
abych mohl slyšet vzdálené bubny a zvuky polnic nesoucí se z dáli.
Teď nám byli blíž, Fernando.
Každá hodina, každá minuta se (nám) zdála jako věčnost.
Já se tak bál, Fernando,
byli jsme mladí a plní života a nebyli jsme připraveni umřít
a nestydím se říct, že ten třesk zbraní a děl mě téměř rozplakal.
Refrén:
Té noci viselo něco ve vzduchu,
hvězdy jasně zářily, Fernando.
Zářily pro tebe a pro mě,
za (naši) svobodu, Fernando.
I když nás nikdy nenapadlo, že bychom mohli prohrát,
ničeho nelituji.
Kdybych si to musel zopakovat,
neváhal bych, můj příteli, Fernando.
Kdybych to měl zopakovat,
neváhal bych, můj příteli, Fernando.
Zestárli a zešedivěli jsme, Fernando
a dlouhou řádku let jsem tě neviděl s puškou.
Slyšíš (stále) ty bubny, Fernando?
Vybavuješ si ještě tu strašlivou noc, kdy jsme překračovali Rio Grande?
Vidím ti na očích, jak hrdě jsi bojoval za svobodu země.
Refrén x2:
Té noci viselo něco ve vzduchu,
hvězdy jasně zářily, Fernando.
Zářily pro tebe a pro mě,
za (naši) svobodu, Fernando.
I když nás nikdy nenapadlo, že bychom mohli prohrát,
ničeho nelituji.
Kdybych to měl zopakovat,
neváhal bych, můj příteli, Fernando.
Ano, kdybych si to musel zopakovat,
neváhal bych, můj příteli, Fernando.
Kdybych to měl zopakovat,
neváhal bych, můj příteli, Fernando.