V čase,
kde slunce zapadá o samotě,
běžela jsem daleko od domova,
abych našla srdce z kamene.
Pokusím se.
Potřebuji jen trochu času,
abych vymazala tvou tvář ze své mysli,
abych viděla svět jinýma očima.
Pokaždé, když tě vidím,
snažím se ukrýt,
ale když se setkáme, zdá se, že tě nemůžu opustit.
Pokaždé, když odejdeš z pokoje,
cítím, že vadnu jako květina.
Řekni mi,
proč na mé výkřiky nepřichází odpověď.
Proč nic nenacházím, když vztahuji ruce,
proč se hroutím a pláču, když mám spát.
Pokaždé, když tě vidím,
snažím se ukrýt,
ale když se setkáme, zdá se, že tě nemůžu pustit.
Pokaždé, když odejdeš z pokoje,
cítím, že vadnu jako květina.
Vadnu jako růže,
vadnu jako růže,
bičovaná bouří,
mluvím sama se sebou,
omývá mě déšť.
Je to tak studené město,
tak studené město.