Když přichází večer a den vyprchává
volá mě z nitra - snad už spím?
Na moment se ztratím, pak mě celou obejme.
Blízko domovu - nemohu říct.
Blízko domovu - cítím se být tak daleko.
Projdu pokojem, přede mnou je stín
z jiného světa, kam za ním nikdo nesmí,
přenese mě tam, kde mohu přejít ...
Blízko domovu - nemohu říct.
Blízko domovu - cítím se být tak daleko.
Navždy hledám, ale nikdy úspěšně,
ztrácím se v moři noci.
Navždy doufám, že najdu vzpomínky,
ty vzpomínky, které jsem zapomněla.
I když odejdu, budu dále věřit,
že tato chvíle je skutečná, ztratila jsem se v tomto pocitu?
Jako procházející dítě, které nezná důvod.
Jsem doma - cestu znám.
Jsem doma - cítím se být tak daleko.