Bílé noci strávené sněním
takové které vás pohádkové víly nechají si představovat
ztratit své dětství na ulici
zklamané iluze bez povšimnutí
spadnout hlouběji než prach
a k vší zemi
v touze pak mlčet
zanechat dokonce i svou důstojnost
aniž by něco požadoval
než někoho, kdo by s vámi skoncoval
/refrén
a denně ženu
která vás stírá pohledem
nese vás na svých ramenech
jako nese svět
a do konce sil
pokrývá svou kůrou
vaše nejhlubší rány
pak jednoho dne žena
dá svou ruku na vaši
aby mluvila s vámi o jiné osobě
protože ona nese svět
a až do konce sebe samé
vám dokazuje, že vás miluje
láskou, kterou zaplavuje
den po dni nabýváte důvěrou
v její trpělivost
vás znovu vzchopí
snad hledat v sobě budoucnost
a nad vší touhou být
kterou ona od vás očekává
/refrén
a denně ženu
která vás stírá pohledem
nese vás na svých ramenech
jako nese svět
a do konce sil
pokrývá svou kůrou
vaše nejhlubší rány
pak jednoho dne žena
dá svou ruku na vaši
aby mluvila s vámi o jiné osobě
protože ona nese svět
a až do konce sebe samé
vám dokazuje, že vás miluje
láskou, kterou zaplavuje
láskou, kterou zaplavuje
a jeden den ta žena
která se vás dotýká pohledem
nese až k svým ústům
předek malého světa
a až ke konci sebe samé
mu dává vše, co má
každý krok každou sekundu
a až na konec světa
a až na konec světa
/řečeno
až na konec světa
protože ona nese svět