Do zahrady zrána vlétl černý páv
a jeho stav
zdál se vážný.
Ke mně vlétl asi náhodou,
zrána host
nerozvážný.
Bůh ví, proč
já zašeptala: „Se mnou zůstaň,
ztracený jako já.“
Jakou trýzeň schovává
paví píseň bolavá,
ta píseň tvá,
co ulpí na duši mé jak splín,
jak závoj z pavučin,
než spláchne déšť…
Do mé zahrady vlétl páv
jak černý splav
ránem bílým.
Křídlem zahalil slunci tvář,
na polštář
padl mrak, padl stín.
Bůh ví, proč
já zašeptala: „Se mnou zůstaň,
ztracený jako já.“
Kam jsi mířil?
Já nabídla ti dům i ústa.
Možná smířil jsi se s tím.
Jakou trýzeň schovává
paví píseň bolavá,
ta píseň tvá…
Hej, řekni, odkud jsi vzlétl a kam?
Hej, páve, málo znám
a rozumím.
Jakou trýzeň schovává
paví píseň bolavá,
ta píseň tvá…
Do zahrady zrána mi vlétl páv.