Znáš ten malebný kout
v něžném náručí skály ukrytý?
V něm se narodil proud
a hned vesele zurčel koryty
dál,
jak stříbrný šál,
co na šíji hor plál.
I vítr se o něj bál,
tichounce zašeptal:
„Pojď.
Já tě vyvedu z hor,
budeš průzračnou říčkou pstruhovou.
Teď už uneseš vor,
pluje večerní mlhou duhovou
dál
na vlaštovčí ples
přes ten nejprudší jez.
S jiskrami od kopyt
jdou koně k vodě pít.
Slunce na hladině zkus dlaní vylovit.“
Koukej, člověče,
dřív, než ti uteče
do mraků –
chvíli nečeká,
život je jak řeka
zázraků.
Má svůj veliký cíl,
jak sen, co se vyplnil.
Rybáře pohostí
na břehu s radostí,
rackové nad vodou stačí ke štěstí.
Koukej, člověče,
dřív, než ti uteče
do dáli –
není spokojen
ten, kdo se dívá jen
z povzdálí.
Vždyť život má tolik krás,
s krásou jde všechno snáz.
Jak proud, když prolomí hráz,
tichounce zašeptám:
„Pojď.“
Pod ten kamenný most,
tam si v půjčovně loďku vypůjčím'.
Budeš sváteční host,
poplujem' spolu jak sálem tanečním
dál
tou cestou všech cest
do všech dalekých měst.
Řeka bez velkých gest
proudem svým zašeptá:
„Pojď.“
Koukej, člověče,
dřív, než ti uteče
do mraků –
chvíli nečeká,
život je jak řeka
zázraků.
Má svůj veliký cíl,
jak sen, co se vyplnil.
Rybáře pohostí
na břehu s radostí,
rackové nad vodou stačí ke štěstí.
Koukej, člověče,
dřív, než ti uteče
do dáli –
není spokojen
ten, kdo se dívá jen
z povzdálí.
Vždyť život má tolik krás,
s krásou jde všechno snáz.
Jak proud, když prolomí hráz,
tichounce zašeptám:
„Pojď.“