Hana: Koukej, kapky se koulí,
mám jich na dlani víc než ty.
Petr: Jsi paní vod.
Hana: Já ptám se tě, jsou-li
tvým dlaním mé kapky vhod?
Petr: Pokud se deště dotýká, já…
Hana: Vím, že jsem hloupá.
Petr: Chtěl jsem jen říct…
Hana: Máš se mnou jen trápení.
Petr: Ty přece víš…
Hana: Jé, duha nám stoupá…
Oba: …září – musíme blíž.
Petr: Jsme krásně promočení.
Oba: Koukej, koukej, duhový sál!
Koukej, koukej, duhový bál!
Petr: A na tom bále chybí král!
Hana: Jsem duhová víla.
Petr: A co jsem já?
Hana: V tvém pohledu slunce mám…
Petr: Už nesu mrak!
Hana: Jsem růžově bílá.
Tančím, koukej se jak.
Petr: Pokud se tance dotýká.
Hana: Můj rytíři vánků…
Petr: Mám tasit meč?
Hana: Máš ve dlani úděl náš.
Petr: Vrhnu se v seč!
Hana: K tvým hořícím spánkům
dávám duhovou stráž.
Petr: Co voní po heřmánku.
Oba: Stoupá, stoupá duhový sál.
Houpá, houpá duhový bál.
Petr: Teď abych v pohádce hrál!
Hana: Koukej, duha se ztrácí.
Petr: To ustal déšť.
Hana: Mám pojednou z lásky strach.
Petr: To se ti zdá, vždyť zpívají ptáci.
Hana: Tak vezmi růži a najdi jí práh.
Petr: Ať vůni nepoztrácí.
Hana: Já jsem duhová víla.
Petr: A paní vod.
Hana: Mé oči jsou déšť a jas.
Petr: To všechno vím.
Hana: Jsem růžově bílá.
Oba: A všechno slunce i vláha je v nás.
Petr: Jsi zkrátka moje milá.
Oba: Stoupá, stoupá duhový sál.
Houpá, houpá duhový bál.
Petr: A zatím není to dál!