Příběh začíná na chodnících
Dugi byl kluk malý
A když další kluci fotbal hrávali - on a jeho parta hulili
A o nic se nestarali
Druzí šli do školy, oni na ni kašlali
Prodávali prokletou vůni, na konci dne prachy skládali
Profesorovi matematiky v sedmé auto spálili
Dugi znal ulici, kráčel tu skrz bahniště
V sedmi zůstal bez otce, kterého odneslo bojiště
V domě čím dál míň peněz, prosím tě
Bože, smiluj se nade mnou a spas mě
Mámu, sestru, zrakem svým ty ozař nás
On tak změnil život, jeden zákon respektoval
Vždy mu přišlo nefér, že nikomu neříká táto
To, co chtěl hezky - natruc uděláno
To, co chtěl laskavě - teďka jedině takovouhle silou
Když dosáhl patnácti
Uveden byl ulicí
Na ty místa, kde člověk bez prachů nic neznamená
Se založenými rukami že sedí - už nic neznamená
Přeje si své prachy, místním dealerem se stal
Dobře nastraž uši, pokračování příběhu bude následovat
Bože, věz, že nikdy nebyl druhý
Ve všem nej na ulici byl Dugi
Na ulici začal jeho zápas životní
Teď u každého místního překupníka končí od něj balení
Ještě jedna razie tady, syne, řekla jsem ti
Vítr vane a psi štěkají - mami, nech mě někdy
A i když přijdou ke mně - skrýš nemůžou najít
Dugi si byl jistý
Že všech sraček na bedrech bude schopný se sám zbavit
Buď nahoře, nebo v propasti - Dugi si pomyslel
Nebylo mu ani sedmnáct - kšeftoval denně s kilem
S otevírací dobou si ve čtvrti okýnko vytvořil
Z místních dealerů svůj narkokartel tu stvořil
Mami, nemám školu, maltu míchat nechtěl bych
Vždycky stejná odpověď, když máma mu řekne
Prokleté tvé peníze, půlka města kvůli tobě fetuje
Bůh ti bude soudcem a druhý dům katrem
Pravdu od ní slyšel
V hloubce duše to věděl všechno
Když se sem jednou dostaneš - není žádné čau potom
Spěcháš přímo, zmizíš
Největší dealer ve městě v necelých devatenácti
Bože, věz, že nikdy nebyl druhý
Ve všem nej na ulici byl Dugi
V necelých devatenácti se stal ulice donem
Na vrcholu pyramidy kartelu na svém trůnu si seděl
On ve všem vždycky nej a nikdy druhý
Teďka, brácho, celé město zná jméno Dugi
Každý tady v bloku nabízí jeho drogy
Stal se božím bičem, co zabíjí a soudí
A matčiny slzy plné kleteb bolí
Proč mi to všechno děláš? Celé sousedství nás nenávidí
Už nepřijde domů - buď se dá dohromady, nebo ztratí
Pokleslé hlavy poslouchá, objímá a líbá matku Dugi
Mami, už nepřijdu, má cesta je daná
Život rychle uteče, nebuď naštvaná
Tiše mluví, knedlíky hltá, slzy stojí na víčkách
Smršť modrých sirén, ve čtvrti razie zas
Musím jít, mami, polib sestru, čau
Vypadá to, že někdo zazpíval, jen aby Dugi padnul
Dugi to vše věděl, nic s tím dělat nemohl
Čtyři bedny zbraní a osm dalších drogami tvořeno
Jeho skrýš konečně nalezli - a to díky udání
Přes nejlepšího kámoše, ten had ho chce zatknout
Vylez, Dugi, ven, zablokovali jsme čtvrť celou
Hruď má celou stisklou, srdce bije silně
Dugi se směje, brácho, i když každý by brečel
Teď vládne jeho zákon, za opaskem obě pistole
Byli jsme jak bráchové a teďka mě ty prásknout chceš
A dodnes si všichni pamatují na ten pátek tehdy
Nechtěl se vzdát, Dugi se olova napil
Ve všem vždycky nej a nikdy, brácho, druhý
Stal se králem ulice, v jedenadvaceti necelých