Kde jsou ty časy kdy holčičku svou,
Tak rád jsem houpaval na kolenou.
Dávno jsi velká a vlastní svět máš,
Byli jsme čtyři zbyly jsme už jen dva...
Aaaa jen dva...
Bylo to užasný žít s legendou,
Málo kdo chápal že věci tu zvláštní jsou.
Kde jakej táta dal svý děti spát,
Ty jsi byl pryč a já mohla jsi o tom jen zdat...
Aaaa jen zdát...
Dotyky slávy přišly náhodou,
Vyrostly s námi každý máme svou...
Aaaaaaaaaa...
Aaaaaaaaaa...
Štěstí jsou střípky sem tam osloví,
Proč nám nic nikdy včas nenapoví...
Kdo ví ...
Vůbec jsem nechtěla zpívat a hrát,
Jen někde žít s někým kdo by mě chtěl mít rád...
Aaaa mít rád...
Dotyky slávy přišly náhodou,
Vyrostly s námi každý máme svou...
Aaaaaaaaaa...
Aaaaaaaaaa...
Kde jsou ty časy už holčička má,
Dotkla se slávy a možná je dál než já...