Napsal jí ta nejkrásnější slova
Která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
Nad hlavou mu táhly mraky
Jako podivná obtloustlá zvířata
A na vrbě tam ledňáček zářil
A voda v tůni chladná stojatá…
A on jako blázen blatouchům
Vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesů hulákal
Podivné nesmysly o bílé lani
O zvláštním stvoření, které se
Potají Snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou
A hledá dopis v kamení
Ústa z jeřabin
Paže z břečťanu máš
To mě zabije
Já už nevstanu
Oči z oblázků
Vlasy ze vřesu
To mě zabije
To si odnesu
Napsal jí ta nejkrásnější slova
Která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen
A dlouho nad ním tiše stál
To zvláštní stvoření, které se
Potají snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou
Schovává dopis v kamení
Ústa z popela
Paže z větvoví mám
Nechci tvoji smrt
Dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží
Vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal
A to nestačí
Ústa z popela
Paže z větvoví mám
Nechci tvoji smrt
Dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží
Vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal
A to nestačí