Válka....
Šedými mraky je nebe zatáhnuté,
nervy jak struny od kytary nataženy,
déšť od rána do večera bubnuje,
čas se snad zastavil na dobro.
My útočíme ve všech směrech,
tanky, pěchota a palby artilerie,
nás zabíjí, ale my zůstáváme
a znovu sami do boje táhneme.
Jdi do toho kvůli životu, jdi do toho příteli až do konce
jdi do toho kvůli těm, kdo s námi tenkrát byli
jdi do toho kvůli životu, buď válko proklatá
vzpomeňme na ty, co s námi tenkrát byli
Nebe nad námi s olovnatými mraky,
plazí se nízko s mlhou a chladem.
Chce se věřit, že vše už skončilo,
jen kdyby přežil můj přítel zraněný.
Kamaráde, vydrž, zatím neumírej.
Budeš ještě žít dlouho a šťastně,
spolu si zatancujem na tvé svatbě,
budeš své dětičky vyhazovat až k nebi.
Jdi do toho kvůli životu, drž se příteli až do konce
jdi do toho kvůli těm, kteří tě doma čekají
jdi do toho kvůli životu, buď válko proklatá
jdi do toho kvůli těm, kteří tě doma čekají
Jdi do toho kvůli nim, jdi do toho kvůli nám
I kvůli Sibiři a kvůli Kavkazu,
kvůli světlu dalekých měst,
i kvůli přátelům a kvůli lásce,
Jdi do toho kvůli nim, jdi do toho kvůli nám
i kvůli desantům i jednotkám,
kvůli vojenskému vyznamenání,
jdi do toho, zvednem se, starý brachu.
Ve starém albumu našel fotografii,
děda byl velitel rudé armády,
vyfoceno na památku v Berlíně 45tého,
vzpomínání století dávného,
za rozbřesku vůně neskosené trávy,
a sténání rozbombardované země,
Pár vojenských bot prošlapaných
za válek nových, za válek starých.
Jdi do toho kvůli životu,
jdi do toho kvůli těm
jdi do toho kvůli životu,
vzpomenem na ty, co s námi tenkrát byli