Žiju v koutě starého Montmartre
můj otec se vrací každý večer opilý
a aby nás všechny čtyři uživila
chudák má matka pracuje v prádelně
když jsem nemocná, zůstávám u mého okna
sleduji jak lidé přechází někam jinam
když zmizí den
jsou tu věci, co mi nahání strach
v mé ulici tu jsou lidé co se prochází
slyším je si šuškat a v noci
když usínám, ukolébána starou známou písní
se najednou probudím výkřiky
zapískáním, kroky co se vlečou
co odchází a přichází
pak ticho co mě zchladí v celém srdci
v mé ulici tu jsou stíny, které se prochází
a já se chvěju a je mi zima a mám strach
můj otec mi řekl jednoho dne: má dcero
nezůstaneš tu navždy
nehodíš se k ničemu - to je z rodiny
měla bys dbát na to jak vydělat na tvůj chléb
mužům se moc líbíš
budeš muset dnes večer odejít
je tu dost žen co si vydělávají na život
couráním po chodníku //prostitucí
v mé ulici tu jsou lidé co se prochází
slyším je si pobrukovat a v noci
když usínám, ukolébána starou známou písní
se najednou probudím výkřiky
zapískáním, kroky co se vlečou
co odchází a přichází
pak ticho co mě zchladí v celém srdci
v mé ulici tu jsou stíny, které se prochází
a já se chvěju a je mi zima a mám strach
a od té doby týdny a týdny
už nemám domov, už nemám peníze
nevím, jak to jiné berou
ale já nemohla najít zákazníky
žádám almužnu od lidí co chodí kolem
kosek chleba, trochu tepla
nemám přece hodně troufalosti
nyní jsem to já, která jim nahání strach
v mé ulici se každý večer procházím
slyší mě vzlykat a v noci
když se vítr svrhne z nebe starou známou píseň
celé mé tělo se zmrazí deštěm
a já už nemohu, čekám až
až přijde dobrý bůh
aby mě pozval se ohřát zcela v jeho blízkosti
v mé ulici tu jsou andělé, co mě odnáší
navždy skoncila má noční můra