den Božího hněvu a soudu
[Sloka 1]
Kdysi dávno, v dobách soumraku
sedmera hříchů, sváru sedmi srdcí,
směr svůj ztratila v bouři rivalů,
v noci opatruj se, živá domů navrať se.
[Sloka 2]
Před lety o půlnoci v jedné kupoli /(pod klenbou)
nevinná a neposkvrněná
složila své ruce na svatý oltář,
maškaráda, vše z oddanosti (k víře).
A na cestě do pekla svého Krista zradila.
[Refrén]
Potom zatančit si šla s mrtvými,
ztratila Pána a Ducha svatého, blouznící
s mrtvými tančící,
zamilovala si povahu soumraku, chtíče a zlých sil.
[Sloka 3]
Kdysi dávno, v příběhu o měsíčním svitu,
nakreslené čáry pentagramu
slova Svatá jsou všechna dávno zapomenuta,
kletba je seslána, hrůza je dokonána.
[Sloka 4]
Sláva kozlu, noci poddejte se
při záři hvězdy jitřní,
z noci už návratu není, pamatujte si
vše nemilosrdné a zlověstné.
A na zpáteční cestě domů nebes vzdejte se.
[Refrén:][x2]
[Most]
Kdysi dávno pod nebem hvězd svítivých,
přečetla si slova rýmovaček tajných,
svou duši ztratila v ohni temném,
my po celou dobu zaživa hoříme.
Všichni s mrtvými tančíme,
srdce ztratili jsme v Duchu svatém, v modlení,
tančením s mrtvými,
zamilovali si povahu světla nebes, Boha a smrtících sil.
Tančením s mrtvými
srdce ztratili jsme v Duchu svatém, v modlení,
tančením s mrtvými,
zamilovali si povahu světla nebes, Boha a smrtících sil.